DENÍK ZE ZAVŘENÉHO DIVADLA - POHÁDKA Z ČASŮ UŠATÝCH ČEPIC
Lidstvo opět oslavilo, že obletělo Slunce, a máme tu rok 2021. A i když stále není nad covidem vyhráno, my stále pokračujeme v naší činnosti alespoň za zavřenými dveřmi. Aktuálně zkoušíme novou pohádku z „časů ušatých čepic“ v režii naší Čepice, tedy Kristýny Čepkové. Kubula a Kuba Kubikula se na repertoár D21 vlastně vrací a to po necelých šesti letech. Jaký byl a jaký bude? O průběhu zkoušení se na náš blog rozepsala právě Kristýna Čepková.
Do okruhu přátel a spolupracovníků Divadla D21, tehdy ještě Malého Vinohradského divadla, jsem se vlastně dostala „přes pohádky“. Tehdy, někdy v roce 2006, mě má milá spolužačka z DAMU, scénografka Madlenka Hůlová, doporučila Hance Mathauserové (ředitelka D21), ta mi dala důvěru, a tak jsem na konci prvního ročníku režie a dramaturgie měla svou první opravdovou práci u divadla. Dostala jsem za úkol napsat dramatizaci nejznámější knihy Ondřeje Sekory, a tak vznikla inscenace Ferda Mravenec, práce všeho druhu, která měla derniéru teprve nedávno – hrála se tedy přes třináct let. Pohádku režírovala Marka Míková a já na celou tu spolupráci moc ráda vzpomínám, stejně jako na další pohádkové (Ronja, dcera loupežníka, Pejsek a Kočička, Fimfárum – Až opadá listí z dubu) i nepohádkové tituly…
S mým oficiálním nástupem do řad členů D21 od této sezóny se mimo jiné pojil také krásný úkol zdramatizovat a režírovat adaptaci Kubuly a Kuby Kubikuly, což, jak známo, je překrásná dětská kniha Vladislava Vančury. „Kubulu“ už Déčko uvádělo před lety ve vskutku originální a kouzelné inscenaci (a dramatizaci) Václava Martince a protože ta inscenace je v mnoha ohledech neopakovatelná, rozhodli jsme se, že vytvoříme něco nového, ale některé kousky si dovolíme ocitovat, protože mnohé nápady jsou prostě skvostné a všichni zúčastnění na to rádi vzpomínají. Obsazení zůstalo z části stejné, částečně se i proměnilo. Inu, nechte se překvapit! Především pro pamětníky původní inscenace, ale jistě i pro všechny ostatní diváky to bude zážitek. My v to alespoň pevně doufáme.
Teď tedy zkoušíme „Kubulu“. A musím říct, že nás to moc těší, i přes ten zásadní fakt, že skuteční dětští diváci, pro které inscenaci připravujeme, ji uvidí nejspíš až za hodně dlouho a premiéra 24. ledna tedy bude muset být určitě bez diváků. Opět. I tak se ale snažíme zachovat si veselou mysl, necháváme se neustále okouzlovat páně Vančurovým jazykem a vtipem, zpíváme si, jíme, ale především pilně pracujeme. Navíc máme ve svých řadách snad největšího odborníka na českou literaturu 20. století, (nejen) čapkologa, badatele a kolegu Hasana Zahiroviće, který nám zkoušky patřičně zpestřuje.
