DENÍK ZE ZAVŘENÉHO DIVADLA, no. 4 - VÁNOCE U KOPFRKINGLŮ
I když jsme v přípravě nové inscenace Spalovač mrtvol neúnavní, i nás někdy přepadnou chmury. Příprava jakéhokoli díla bez vidiny cíle (v našem případě veřejné premiéry) je prostě těžká. A tak jsou momenty, kdy dochází motivace a přestávky se prodlužují. Naštěstí ale máme režiséra, který si drahocenný zkoušecí čas jen tak mezi prsty protéct nenechá. Snažíme se tedy stále nacházet pozitiva a nakonec se zkouška vždy v dobré obrátí…
I dnes jsme zkoušeli Spalovače mrtvol a byli jsme rádi. Ač to tak zpočátku nevypadalo, protože se nám moc nechtělo, byla zima a trochu zlobila aparatura. Takže: Ráda byla hlavně dramaturgyně, protože minule se jí stalo, že na zkoušku dorazila a ona vůbec nebyla. Závada technického ražení v komunikaci odstraněna, vše v pořádku. Ještěže je v divadle dobrá káva (a hrneček s jezevcem, jsou teď velcí přátelé). Dramaturgyně z radosti našeptala Markovi nápad, ten ho opravdu precizně provedl, ale nikdo jí neudělal čárku, jelikož režisér to nestihl, neb musel pouštět hudbu. (Zde je potřeba znovu vyzdvihnout jeho smysl pro hudební dramaturgii.)
Zkoušely se také „Vánoce u Kopfrkinglů“. Nebeská usmažila párek kaprů – zabitých paní Anežkou – na kuchyňských kamnech. „Děkujeme, paní Anežko.“ Zkuste si tipnout, kdo ji hraje. Máte se nač těšit…
Produkční Karolína dovezla nějaké rekvizity. Kolega Samuel dnes překvapivě bez zásadních nápadů a tedy bez čárek, pokud se pisatelka nemýlí, zato pln hereckého elánu. Někdy možná až moc. Stela kouzelně zpívá, Hana umí brilantně používat výstřední brýle jako hereckou masku. Koho však musíme ocenit nejvíce je představitel hlavní role, který po úrazu a s ovázaným okem statečně zkoušel, ač na spoustu rekvizit a kolegů v podstatě neviděl. Tomu se říká herecká představivost… Díky, Petře.
