Od září máme v D21 novou kmenovou dramaturgyni Kristýnu Čepkovou. I když její působení v Déčku je zatím hodně online, je pro nás obrovskou oporou, teď možná mnohem více, než by tomu bylo za běžného provozu. Proč? Dozvíte se na dalších řádcích, kde Kristýna přibližuje svou profesi dramaturgyně a pozici v divadelním světě.
Jedna z nejčastějších otázek, které dostávám ohledně divadla, určitě zní: „A co ty tam vlastně děláš?“. Nemůžu se na tazatele zlobit. Dokonce ani někteří lidé z naší branže úplně přesně nedokážou říci, v čem má profese spočívá.
Co tedy vlastně dělá dramaturg? Pokud je to tzv. kmenový dramaturg konkrétního divadla či souboru má na starosti tvorbu repertoáru. V praxi to znamená, že společně s uměleckým šéfem vymýšlí, jaké hry se budou hrát či na jaká témata by chtěli promlouvat prostřednictvím inscenací k divákům. S tím souvisí i to, jaké je celkové směřování divadla, jak se pracuje kontinuálně se souborem. Dramaturg/yně může ovlivnit i herecké obsazení. Také píše programy nebo různé další doprovodné tiskové materiály. Průběžně se snaží objevit, přeložit nebo dokonce i napsat nové hry. Často dramatické texty spolu s režisérem upravuje, většinou je krátí či se podílí na dramatizaci prózy.
Pokud dramaturg pracuje na konkrétní inscenaci, je v podstatě pravou rukou režiséra. Tráví spolu čas a baví se o tom, proč hrát hru dnes, čím by měla diváky oslovit. Společně s výtvarníky či hudebním skladatelem tvoří celkovou koncepci budoucí inscenace. Pro její vznik je důležité znát kontext. Do této fáze spadá vyhledávání a předávání informací o autorovi, době vzniku hry či jejích reáliích. Z toho většinou sestává tzv. Dramaturgický úvod pro tým a herce na začátku zkoušení. Dramaturg se také musí vžít to role diváka, aby zjistil, jestli celek dává smysl a je srozumitelný, či jak bude působit tzv. zvenčí.
A hlavně by dramaturg měl být tak trochu diplomat a dobrý amatérský psycholog. Pro herce i režiséra. Ne, nebudeme se tvářit, že divadlo není tak trochu terapie. Čas od času tomu tak rozhodně je. Je zkrátka důležité umět komunikovat s lidmi uvnitř divadla i s diváky. A to nejen prostřednictvím uměleckého zážitku či umělecké výpovědi, ale i v rovině takříkajíc společenské.
Ještě k otázce v úvodu. Práce dramaturga většinou není moc vidět. Je jaksi rozpuštěná v celku… S tím se musí člověk smířit už na začátku, když se pro tuto z podstaty kolektivní a trochu i osamělou profesi rozhodne. Nepotkala jsem kolegu (či kolegyni), který by říkal: „Chtěl jsem být slavný a bohatý, proto jsem se stal dramaturgem.“ Je to ale tak krásná práce, že to za to rozhodně stojí. Naopak má jistá porce anonymity svoje četné výhody.
