Jakmile bylo jasné, že se znovu zavřou divadla, začali jsme přemýšlet, co budeme dělat. Protože bychom rádi zůstali v kontaktu s vámi, našimi diváky a přáteli, naše myšlenky se ubíraly právě tímto směrem. Směrem od nás k vám. Ostatně divadlo bez diváka je úplný nesmysl.
Protože divadlo je živý organismus, který se neustále vyvíjí, a zároveň je to místo, kde se stále něco děje, i když se zdánlivě nic neděje. A my si myslíme, že si zasloužíte o tom vědět. Také je pravdou, že to děláme trochu i kvůli sobě. Abychom nezakrněli, nepropadli malověrnosti, abychom věděli, že vás tam někde máme, ačkoli hlediště musí nějakou dobu zůstat prázdné… Někdy není lehké najít motivaci i v tak motivovaném souboru jako je ten náš. Třeba když zkoušíte inscenaci, o které nevíte, kdy se bude hrát a podobně. Ale nebojte se, my vytrváme.
Ono někdy stačí pár vřelých, přiměřeně a v mezích zákona optimistických slov, trocha toho humoru nebo jen prosté ujištění, že na vás někdo myslí a že “to bude zase dobrý”.
Tak k tomu všemu jsme si vymysleli tento blog. K potěše, rozptýlení, možná i drobné terapii… kdo ví.
Kromě zápisů a záznamů z dění v divadle v různých literárních žánrech tu najdete také aktuální rozhovory s těmi, kdo k D21 neodmyslitelně patří. Máte se zkrátka na co těšit.
“Budoucnost je nejistá a tahle nejistota je zdrojem všeho strachu.”, tak pravil pan Karel Kopfrkingl, hlavní postava Fuksova Spalovače mrtvol. Vy se ale ničeho nebojte a zůstaňte s námi. My jsme tu stále pro vás.
