Tisková zpráva :: TZ - Racek (27. 02. 2015)

Anton Pavlovič Čechov

Emoce jako rozsekané květiny

A. P. Čechov patří mezi hojně inscenované autory na našich jevištích. Hloubka jeho dramat,
myšlenkový přesah a častá zádumčivost titulních postav je prostě naším duším blízká. Čechov
však svá dramata i přes tragický obsah zamýšlel jako komedie. „Je nutné,“napsal autor, „aby na
jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě.“ A to platí i pro jeho
hru Racek, která však u českých inscenátorů nepatří mezi ty nejoblíbenější. Přitom její obsah
je jevištnímu ztvárnění tolik blízký, vždyť o čem lepším hrát, než o tom, co každý umělec dnes
a denně prožívá?
Vzhledem k zaměření naší sezóny s podtitulem Umělec – vizionář nebo parazit byl Racek jasnou
volbou. „Mohl by to klidně být podtitul Čechovova Racka, který je nejjednodušeji řečeno o lásce,
smrti a umění .“, říká o vztahu hry a tématu sezóny režisérka Lucie Ferenzová. „Jednu z hlavních
postav, Arkadinu, hraje Hana Mathauserová, která je zároveň ředitelka divadla a o „provozu
umění“ v našich poměrech by mohla vyprávět hodiny. Ta hra je podle mě průřez tím, jak člověk
plný ideálů a snů spadne do reality, nemá peníze, úspěch je nejasný, trápí se s láskou, je
nešťastný a všechno, co tvoří, ať už píše, režíruje, hraje divadlo nebo třeba dělá hudbu, musí
dennodenně podrobovat otázce, jestli to má smysl a jaký. Někdy je to fakt na palici, ale někdy je
to opojně svobodné, zábavné a krásné. Proto to asi všichni děláme. Čechov byl jeden z prvních
absurdních dramatiků.“, pokračuje Lucie.
„Potřebujeme nové formy. Nové formy potřebujeme,
a když nejsou, tak radši nepotřebujeme vůbec nic.“
A co si o nových formách myslí režisérka? „Mluví se tam o nových formách, ale taky o tom, že
nakonec o nové formy nejde, ale o to, že člověk píše (nebo prostě tvoří), protože mu to leží na
srdci… Zároveň když to Čechov psal, blížily se velké celospolečenské změny – revoluce, války,
totální změna hodnot. Nastupovaly první avantgardy… Těch nových forem je dnes hodně,
inspiruju se v hudbě, výtvarném umění atd.“
Důležitou složkou inscenace je i scénická hudba jejímž autorem je tentokrát David Hlaváč,
hudební komponista a hráč na klávesové nástroje s patologickou vášní k divadlu a historkářství .
V Divadle D
již vytvořil hudbu k inscenaci Gulliverovy cesty. Je mimo jiné členem kapely Střídmí
kulisáci v kulisách višní. O spolupráci na inscenaci Racek režisérka říká: „Jsou to emoce jako
rozsekané květiny.“
Racek je divadlem na divadle, komedie o umění a umělcích – spisovatelích a herečkách. Ale proč,
o čem a pro koho se doopravdy hrálo? „Buď se zasměješ, nebo zastřelíš. A největší téma Racka
je ‚pro koho’. Tvořit i žít.“, odpovídá na tuto otázku Lucie Ferenzová. Kompletní odpověď však
přinese až samotná inscenace.

Lucie Ferenzová
Rodačka z Mostu vystudovala český jazyk a literaturu a poté i dramaturgii na DAMU. Její začátky
jsou spojeny se jmény jako Daniel Bambušek, David Csezany, nebo Jan Kačena. Z nedávné tvorby je potřeba zmínit dramaturgickou spolupráci s Divadlem Na Zábradlí (Asanace, Osamělá
srdce, Višňový sad ad.) a site-specifc projekty s tandemem Křivánková – Kozubková (The body present, Konec Klementajn). V Divadle D21 má zatím za sebou dramaturgickou spolupráci s Jiřím Ondrou na inscenaci Gould.