Velký třesk na Malé scéně D21/´Čekání´ aneb když v životě není nic předem jasné

Richard Koníček : http://www.www-kulturaok-eu.cz, 19. 04. 2016

Velký třesk na Malé scéně D21/"Čekání´ aneb když v životě není nic předem jasné
19.04.2016 10:30
Divadlo D21 – Praha
15. 4. 2016

Na pozvání Divadla D21 jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz zúčastnili premiéry představení dalšího z tak zvaných Velkých třesků v D21. Šlo o dramatizaci vítězné povídky z akce Otevřená kniha, jíž každoročně D21 pořádá a zúčastní se jí diváci, kteří pošlou povídku divadlu, kde dojde k výběru těch nejlepších. Výsledkem je knížka divadlem vydaná a nejlepší z vybraných povídek se dočká dramatizace.

V letošní výzvě zvítězilo ´Čekání´ od opavské autorky Ireny Šťastné, která je nezávisle na své účasti v soutěži divadla D21 letos nominovaná i na prestižní Cenu Magnesia Litera za poezii.

Povídka je jedna věc, divadelní hra druhá věc
Čekání není žádný strhující příběh. Naopak, je to niterní, subtilní výpověď malého všetečného kluka, jenž v nemocnici po těžkém a běžnou činnost komplikujícím úraze čeká na návštěvu matky. V důsledku znehybnění a snížené možnosti vidět vnímá svět kolem poněkud svébytně a současně si krátí čas pro něj přímo nekonečného čekání přemýšlením, vybavováním si sledu událostí jež bezprostředně předcházely úrazu, stejně jako všelijakých zážitků a vjemů, s nimiž se setkal dříve. To vše je psáno opravdu z pohledu a logiky malého kluka.
Nic víc. Nic míň. Povídka zdánlivě nehratelná. No, napište hru o tom, jak kluk leží v nemocnici, nemůže se hýbat a čeká, až někdo přijde. To je výzva pro dramatizátory i herce.

Nejdřív tak trochu dada a pak se to najednou celé srovná…
Začátek představení se odehrává mezi diváky, kam vtrhne mužský představitel (vynikající Petr Pochop/na čtyř-foto) a koná a vykřikuje různé průpovídky. Vy nevíte, co si máte o tom myslet…. Nic nechápete… Pak se do hry – navozené imaginací televizního přenosu slavných silvestrovských Televarieté z období tak asi kolem 70. let 20. stol. – vloží obě představitelky dalších rolí – nerolí (Stela Chmelová a Mariana Čížková). I ony provádějí nejrůznější akce, gagy, vykřikují či sdělují útržky jakýchsi vět, nesouvisející k sobě slova, náznakem upomínají na různé události a provádějí až pantomimické či groteskní scény (vynikající je etuda, kdy Stela Chmelová – violoncellistka – s Petrem Pochopem – viola – předvádějí violoncellový koncert.).

Divák se baví, divák se dívá na mnohdy scény až nechutné (např. ochutnávka s pomerančem), ale hlavně divák se ocitá v absolutním absurdnu, divák si připadá jak blázen, divák se tedy musí divit. Co to je? Co to je za féerii? Oč tu běží? Je zmaten a neví, co si má myslet. Tohle, že je divadlo? Je. A pohybové (ostatně jako v D21 skoro vždy). Ale o čem to je? Na co čekáme? Na co kdo vlastně čeká? Jmenuje se to Čekání. Ano, ale proč? Protože čekáme na vysvětlení? Etuda střídá etudu a nikdo z toho není moudrý…

A pak je závěr. Překvapivý, osvobozující. Mariana Čížková (zněle a s prožitkem) čte, přiznaně, neskrývaně povídku Ireny Šťastné. A hle, čekání končí, a v hlavě i na jevišti začíná svítat. Najednou vše do sebe zapadne. Najednou vše dá smysl. Najednou to vše má logiku. Jako když z chaosu vznikne nový svět, jako když z velkého třesku vznikne nová planeta, jako když pravověrní dadaisté z počátku století vytvoří ze slov z rozstříhaných novin novým uspořádáním těch slov báseň či povídku. Chlapeček v téhle povídce, i my v hledišti, jsme se tedy dočkali. Dočkali? Rozuzlení, vyjasnění, point? Ano, pro něj i pro nás – překvapivě.
Vskutku originální pojetí…
Po děkovačce jde divák domů či k divadelnímu baru a v hlavě se mu to mele, a hlava si uvědomuje, že proto tam ten či ona říkal to či ono. A najednou chápe, že povídka byla odehrána, ale v etudách, rozbita na atomy a pak složena. To nám na www.www-kulturaok-eu.cz přišlo hodně zajímavé. A vlastně i přirozené. Je to přece tak i v životě. Sled událostí, zážitků a zdánlivě nesouvislých momentů posléze, v odstupu, času i mysli, stvoří celek.

Vezměte si třeba dovolenou. Náhodné události, událostičky, dojmy, záblesky a pocity. Ale za čas se vám to sleje v jednu událost, která má hlavu i patu. Začátek i konec a je to příběh. A stejné je to s láskou, manželstvím, nemocí, prací kdesi na čemsi. Sled událostí se nakonec vždy sleje v nějaký přehledný příběh. Prostě skvělý nápad, jak víceméně nehratelnou, ale jinak silně a hluboce introvertní povídku, která má myšlenku, změnit v dynamické představení s posláním.

Stojí to za to vidět a zamyslet se…
Režie povídky se ujal v D21 hostující Michal Hába, dramaturgii měla domácí Magdalena Frydrych Gregorová a hudba přesně na míru hře, atmosféře i ději to celé doplnila.
Premiéra proběhla na malé scéně divadla D21 dne 15. dubna 2016.

Odkaz na původní zdroj

Více o představení Velký třesk na Malé scéně - Otevřená kniha