„Když je člověk studenej, tak už ho nezebe…“ groteska, Vojcek a bűchnerovský panoptikální svět

Veronika Štefanová, Milena M. Marešová : Český rozhlas Vltava

„Když je člověk studenej, tak už ho nezebe…“ groteska, Vojcek a bűchnerovský panoptikální svět

Pražské divadlo D21 inscenuje hru německého dramatika a básníka Georga Büchnera Vojcek. Režisér Jiří Ondra pojímá slavný text z první poloviny 19. století jako zprávu o stavu společnosti. V rámci premiéry konané 26. února představí na scéně divadla pokřivený svět ovládaný vůlí mocných.

Hra Vojcek je z dramaturgického hlediska považovaná za jednu z nejsložitějších dramatických předloh. Při psaní Vojcka vycházel Georg Büchner ze soudního spisu případu jistého jednačtyřicetiletého bývalého vojáka, který v Německu roku 1821 ze žárlivosti ubodal svou milenku. Své konání vysvětloval uposlechnutím jakýchsi hlasů, promlouvajících v jeho hlavě. Přesto byl prohlášen za duševně zdravého. Byl zatčen, odsouzen a popraven.

Jaký inscenační klíč zvolil soubor divadla D21, zjišťovala na jedné ze zkoušek Veronika Štefanová.

Georg Büchner, inspirován tímto příběhem, napsal text, ze kterého se dochovaly pouze číslované stránky. Podle nich později vznikaly různé verze hry a jistý nebyl ani jejich název. I proto je dnes Vojcek inscenační výzvou pro divadelní tvůrce. Tak to vnímá i režisér divadla D21 Jiří Ondra: „Büchner nestihl tu hru ne dopsat, ale domněnky praví, že ji nestihl přepsat načisto, to znamená, že není jasné, v jakém přesném pořadí následují scény ve hře a byla tam i nečitelná místa, která zůstala vytečkovaná. Takže já myslím, že je nutné přistoupit k té hře nekompromisně a mít vlastní jasný klíč. Ten velký prostor pro inscenátory mě na tom velmi baví.“

Interpretace založená na tom, že Vojcek je dítě mezi dospělými

Hra Vojcek podle Jiřího Ondry dokonale zapadá do tématu, které si divadlo D21 zvolilo pro letošní sezonu, a to zní „Bez střechy a bez zákona“. Soubor na postavě Vojcka bude reflektovat svou představu o člověku, který se pohybuje na hraně existence: „My zkoumáme otázku, do jaké míry za to může sám a do jaké míry je to vina okolí, ve kterém se pohybuje, protože Vojcek je takový bod v kruhu, který neustále putuje od jednoho k druhému.“

Režisér Jiří Ondra v samotné hře pociťuje notnou dávku sarkasmu a ironie. Výsledný inscenační tvar proto směřoval k žánru grotesky, ve které akcentuje téma krutosti. Cesta k ní vede přes hereckou stylizaci postav: „Jsou to jednotlivé typy – hejtman, doktor, tambor a my je ještě stylizujeme do jakési nadsázky krutě vtipné a oproti tomu stojí civilní Vojcek.“


Scénografické řešení umožní vidět postavy po celou dobu představení. Jeviště připomíná neudržovaný skleník zaplněný umírajícími rostlinami. Scéna tak má evokovat místo, kde se stalo něco zlého. Jednotlivé postavy ze scény neodchází. Režijně je tak poukazováno i na téma soukromí, které se rázem stává věcí veřejnou.

Odkaz na původní zdroj


Více o představení Vojcek (projekt Vojcek)