RECENZE: Luisa a Lotka vás vyděsí. V D21 se prohání labilní psychopatky
Marta Procházková : TOPZINE.cz, 27. 03. 2013
Přízvisko vídeňský horor si inscenace Luisa a Lotka opravdu zasloužila. Hororové scény se odehrávaly na jevišti a stejný horor to byl i pro diváky.
Divadlo D21 dokázalo, že alternativní pojetí klasických her může oslovit jen opravdové divadelní fajnšmekry, kteří dlouho a rádi diskutují o pravém smyslu inscenace. Inspirace dílem spisovatele Ericha Kästnerova vzala za své a z knihy pro děti si tvůrci divadelní Luisy a Lotky převzali snad jen jména hlavních hrdinek.
Původní příběh je o dvojčatech, která se neznají, protože každá bydlí u jednoho z rozvedených rodičů. Náhodně se potkají na dětském táboře, vymění si role a hrají před rodiči jedna druhou. Kdo však předlohu nezná nebo neviděl film Past na rodiče, těžko se v ději zorientuje. Popravdě řečeno se v něm divák těžko orientuje, i když předlohu zná.
Inscenaci se podařilo složit z dialogů a monologů, které ale nedávají smysl a ani spolu nesouvisí. Chápu, že záměr těchto promluv spočíval v nahlédnutí do duše Luisy a Lotky. Ale jejich duše v tomto podání vypadaly jako duše labilního psychopata. Představení má být určeno pro děti od 10 let. Upřímně řečeno jsem si jistá, že své dítě bych na takovouto produkci neposlala.
Očima Jany Kumherové: Alternativní pojetí dramat obvykle doceňuji. Pokud mají nosnou myšlenku, dovedou pobavit nebo se na ně dobře dívá. D21 mi tentokrát nepřineslo ani jedno. S původním dílem má inscenace Luisa a Lotka jen pramálo společného.
Pokouší se o humor, tyto vtipy jsem ale považovala za laciné. Touha po smíchu u mě navíc zcela zanikala pod náplavou nepochopitelné morbidity a schizofrenní nálady. Scénář mi připadal jako složenina nesouvisejících a především nesmyslných řečí a takzvaný horor ve mně nevyvolal strach, jen neustávající odpor.
Jediné, co na inscenaci mohu ocenit, jsou herecké výkony, kostýmy a kulisy. Své diváky si Luisa a Lotka možná najdou, já na nich však nic víc pochválit nedokážu.
Hodnocení: 30 %
Hororové pojetí příběhu odkazovalo na inspiraci hororovou filmografií režiséra Davida Cronenberga. Podepsaného například pod Východními přísliby. Myslím, že čerpání z Cronenbergova díla by bylo tou lepší variantou.
Zmatené dialogy jak vystřižené z filmů Davida Lynche a světlé kukly s červeně obšitými otvory na oči a ústa, které měli herci na sobě v první polovině, působily nepříjemným dojmem. Luisa a Lotka vypadaly jak zabijáci z hororu Silent Hill nebo jako náboráři Ku-klux-klanu.
Zda se v inscenaci skrýval hlubší význam o složité psychologii dvojčat nebo o duševním rozpoložení každého z nás, tak nestačil vyplavat na povrch. Pod hladinou ho topily bizarní kostýmy a ubíjející dialogy. Ty také topily i herecké výkony. Svoji práci odvedla Stela Chmelová i Petr Pochop dobře, ale ve výsledku to je stále minimum pozitiva.
Režisér Jan Kačena naopak svojí prací moc nepřesvědčil. Dal do inscenace tolik vlastní invence, že se v ní divák ztrácel. Kreativita a inovace do umění patří, ale po Luise a Lotce mám pocit, jako by si Kačena řekl, že hezkých věcí viděl divák na scéně přehršle a nastal čas oslovit něčím šíleným.
V některých scénách to dokonce vypadalo, že chtěl režisér ukrýt i určitou dávku humoru. Ale ani na této parketě se nic pozitivního nekonalo. Krom toho, že Petrovi Pochopovi praskly, zřejmě omylem, během inscenace kšandy, tak dialogy děvčátek o tom, že si ukousnou nos nebo ucho, zábavné nebyly. Jestli vás omrzela klasická tvorba, u Luisy a Lotky si přijdete na své.
Luisa a Lotka, Divadlo D21, autor: Erich Kästner, režie: Jan Kačena, hrají: Petr Pochop, Stela Chmelová, Samuel Neduha
Více o představení Luisa a Lotka
