Opozice nad sporákem. Český disent pohledem manželek disidentů a jejich dětí
Marcela Magdová : Aktuálně.cz, 02. 06. 2025
Barbara Herz je jedna z mála režisérek, které se u nás systematicky věnují dokumentárnímu divadlu. Ve svých autorských inscenacích, kde hraje hlavní roli autentická výpověď, se zabývá genderovými a sociálními tématy. V aktuální Kuchařce pro disidenty nabourává stereotypní obraz českého disentu. Ten totiž významnou měrou utvářeli nejen muži, ale i ženy, jako pečující manželky, matky i kuchařky.
Na základě subjektivní výpovědi pamětníků a jejich prožitků v každodenních (někdy složitých, jindy banálních) situacích se minulé události mohou jevit zcela jinak, než jak je zaznamenává politická reprezentace v oficiálních dokumentech. Nový pohled na dění okolo Charty 77, její signatáře a jejich rodiny přinesl před několika lety výzkum Sociologického ústavu Akademie věd, jehož výsledkem bylo vydání knihy Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent.
Ta staví do popředí místo obvyklých hrdinů jejich ženské protějšky. Ty, které buď samy dokument podepsaly, nebo se naopak “pro blaho a záchranu rodiny” podpisu vzdaly, avšak veškerým svým úsilím názorovou opozici podporovaly. Jejich domovy se proměnily v otevřená obydlí s komunitním způsobem života. Vytvářely kolem sebe svobodomyslné prostředí s odlišnými hodnotami, než jaké vyznávala většinová socialistická společnost. Mnohdy přebíraly v důsledku uvěznění partnerů i jejich role.
Na těchto poznatcích staví i režisérka Barbara Herz, která v rámci příprav inscenace Kuchařka pro disidenty natočila velké množství unikátního materiálu. Zpovídala při tom nejen samotné oponentky, ale i jejich potomky, kteří si pochopitelně čas svého dětství vybavují trochu jinak nebo jej zpětně hodnotí ze svých současných, dospělých pozic. Navíc někteří jsou sami veřejně či umělecky činní. Z posbíraných rozhovorů, v nichž se Herz dostala k respondentům opravdu velice blízko, následně sestavila celistvý a velice silný scénář.
Z manželství se neodchází
V něm se jí podařilo obsáhnout velké množství osobních mikropříběhů, ale i obecnějších postřehů, které zásadním způsobem referují o tehdejší době a úloze s režimem nesouhlasících žen v ní. Z líčených osudů vyplývá, že pro tuto ženskou generaci bylo manželství smyslem života, svazek, z něhož se za žádnou cenu neodchází. Tak zpětně vnímá jedna z tázaných Natálie Kocábová i pozici své matky Marshy, americké tanečnice, která se vzdala vlastní kariéry a svobody a odešla do totalitního Československa, kde se provdala za hudebního skladatele, zakladatele Pražského výběru Michaela Kocába.
Manželství nikdy nezrušila ani Magorova žena Juliana, a to i přes všemožné výtržnosti a zejména postvězeňskou psychózu a frustraci, kterou si na ní Ivan Jirous často vybíjel. Zdá se, že rodinná pospolitost s důrazem na výchovu a péči o děti byla pro disidentské domácnosti charakteristická. Stejně jako fakt, že ve vězení sedí lidé, kteří nic neprovedli. Přesto nepřítomnost otců pobývajících ve vazbě či vězení trvale narušila vztah k jejich dětem. Poměrně věcně to podotýká Saša Uhlová, namnoze bolestněji se s tím vyrovnává Marta Jirousová.
Fragmenty zpovědí se line klíčový motiv jídla a jeho přípravy. Jako by nakonec všechno procházelo žaludkem, zodpovědně trávícím a vyvrhujícím nepotřebný odpad. Od zmínek, kdo z rodiny měl na starosti kuchyň, se vypravěčky dostávají k leckdy absurdním historkám o prvním párku, který obdrželi u Havlů, až k velké zahradě s chovem stovky králíků, kterými Věra Roubalová živila svoji rodinu i další členy disentu. Specificky s potravou nakládal naopak John Bok revoltující opakovaně drženými hladovkami. Vztah ke kulinářství se až dramaticky proměnil za léta opozice u Marshy Kocábové, která zpočátku neuměla vůbec vařit, před pár lety ale vydala vlastní kuchařku. V závěru inscenace se také nad sporákem schází všechny pamětnice a společně obalují a smaží klenot české nebo snad počeštěné, původně rakouské kuchyně – řízek.
Andělská křídla i bílé šaty Panny Marie
Všudypřítomné groteskno v inscenaci vyvažuje lyrika vyrůstající z motivu křesťanské víry jako součásti antikomunismu, stejně jako hlubokého osobního usebrání a touhy po vnitřní duchovní transformaci. Střet těchto dvou principů posiluje i výprava Petry Vlachynské. Používá k tomu bizarně stylizované objektové kostýmy s přemrštěnými odkazy na biblickou symboliku. Představitelka Jitky Bokové obléká bílý trikot s vycpanými prsy, těhotenským břichem a naznačenými andělskými křídly na zádech. Jako o andělovi o ní hovořil její muž John Bok.
Julianu Jirousovou proměňuje kostým složený z latexové plavecké čepice a bílých šatů posetých liliemi, opatřených modrou vlečkou do postavy Panny Marie. Dcera Marta na její adresu poznamenává, že matka vždy spoléhala na boží milosrdenství. Ta svým vlasovým doplňkem – liliovou čelenkou upomíná otcovu nikdy nerealizovanou prosbu pěstovat tyto květiny. Průhlednou dvouvrstvou bundou, jejíž vnitřek systematicky naplňuje papírovými ústřižky, jako by do sebe naopak chtěla skrze otcovo psaní pozřít i veškerou jeho nepřítomnou lásku. Martino intimní, křehké vyznání v podání Anny Trojanové patří mezi vrcholy inscenace.
Lilie je symbolem čistoty, naopak králík platí za pradávný symbol života, ženské plodnosti, vzkříšení a nevinnosti. Králičí masky, kterých v inscenaci v jejím průběhu přibývá, mohou mít nakonec i prozaický důvod. Králík sloužil jako vydatná strava v době nouze. Na tu nelichotivě vzpomíná právě syn majitelky přespočetné králíkárny Věry Roubalové, který mimochodem poznamenává, že děti vždy nemusí bojovat bitvy svých rodičů.
Nový vhled do zázemí české předrevoluční opozice
Formou opozičního boje bylo domácké přepisování Charty a samizdatu. Bojovalo se především slovem, to má proto v inscenaci Kuchařka pro disidenty nezastupitelnou úlohu. Vyjma papírových ústřižků, jež projely skartovačkou a které v jednu chvíli pokrývají celou plochu jeviště, se text objevuje i na hereččiných kostýmech. Svědectví nese i sám oděv. Svědectví, které dlouho zůstávalo zamlčováno, podobně jako titulní, pro potřeby adaptovaný text z písně Einstürzende Neubauten “Silence is sexy,” vytvářející spolu s působivou autorskou hudbou Vladivojny La Chia zvukový podkres inscenace.
Ženy inscenátorky (kromě režisérky a výtvarnice tvoří tým i dramaturgyně Krystýna Čepková) doplňují ženy herečky. Všem čtyřem, Haně Mathauserové, Ivaně Huspekové, Stele Chmelové a Anně Trojanové, se daří podat soustředěné, místy až charismatické výkony. Jejich kvalita tkví v samotné látce a bezprostřední péči o ní. Dokumentární “herstory”, jak sami Kuchařku pro disidenty nazývají, nabízí nový vhled do zázemí české předrevoluční opozice. Neokázalý, avšak scénicky působivý mezigenerační dialog na dané téma nemá v současné domácí tvorbě obdoby.
Více o představení Kuchařka pro disidenty
