V tygřím objetí

Vojtěch Voska : Divadelní.net, 18. 03. 2025

Jednou z nejvýraznějších dramaturgických linek Divadla D21 byly a dosud jsou dramatizace literárních děl, která bychom mohli označit štemplem „klasika“. Svého času se na tuto disciplínu specializoval přímo tehdejší umělecký šéf, režisér Jakub Šmíd, a to až do předloňského odchodu z D21. Druhou premiérou sezony, divadelní adaptací slavné novely Williama Saroyana Tracyho tygr, se tak soubor malé vinohradské scény vrací do téže řeky – a i s režisérem Peterem Chmelou v čele dokazuje, že v ní pořád umí skvěle plavat.
Dramatizace Jiřího Rotha si se syžetem Saroyanovy knihy trochu pohrává. S Thomasem Tracym (Jakub Jelínek) nás seznamuje až ve chvíli, kdy je mladík předmětem policejního vyšetřování kvůli tomu, že se po newyorských ulicích procházel s tygrem po boku. Pod vedením lehce přitroublého, ale poctivého policisty Huzingy (Petr Pochop) se tak postupně skládá příběh Tracyho lásky k Lauře Luthyové, aniž by inscenace (ve shodě s předlohou) úplně přesně prozradila, co nebo kdo oním záhadným tygrem je. Snad láska, snad nalezení něčeho, co člověk strašně dlouho hledá.
V podobné době, kdy Šmíd odešel z postu uměleckého šéfa, soubor obohatily dvě mladé tváře: Michal Kraus a Jakub Jelínek. Prvně jmenovaný se v D21 rychle etabloval a svým temperamentním projevem se blýskl třeba v Pěně dní, Vernisáži nebo nejčerstvěji a nejvýrazněji v energické adaptaci románu Jozefa Kariky Na smrt v režii Adama Steinbauera (o tom podrobněji v SADu 1/2025). Jelínek na výraznější příležitost doposud čekal, v postavě Thomase Tracyho však přišla a velkou šanci bezezbytku proměnil. Jeho Tracy je v nejlepším slova smyslu univerzální mladý kluk, trochu snílek, trochu romantik a hlavně poctivý hledač životní cesty, kterého Jelínek obdařil jen lehounkou naivitou a vroucí upřímností. Přítomnost neuchopitelného tygra v inscenaci signalizuje jednoduše a pouze tak, že si vezme frajerské sluneční brýle, ani pak ale Thomas v jeho podání neztrácí nic ze své citlivosti. Jinak pro fanoušky novely je ještě potřeba sdělit, že Rothova a Chmelova adaptace vypouští nejen doslovné ztvárnění tygra, ale dokonce i Laury a její matky. V komorním pojetí, pro D21 typickém, to však nepůsobí jako necitlivý škrt.
Mluvíme-li o univerzalitě Jelínkovy postavy, je potřeba se zmínit také o jednom podstatném rysu, který je Chmelově inscenaci vlastní, a tím je příjemný všeobecný nadhled. Až na jednu dvě hádky a hudebně-voicebandové předěly režisér zpravidla drží účinkující v klidné civilní poloze s osvěživě sebeironickými momenty. To platí především pro již zmíněného Pochopa, kterému tu velmi svědčí potlačení obvykle rtuťovitého jevištního bytí ve prospěch přísné soustředěnosti. Což ve spojení s jistou truhlíkovitostí jeho postavy vytváří kombinaci tak vtipnou, až se mu na první repríze povedlo odbourat kolegu Samuela Neduhu v roli náčelníka Blytha, naoko přísného strážce zákona, který se s komickou stydlivostí dvoří upjaté doktorce Scatterové (Stela Chmelová).
Z vedlejších postav si ale přeci jen nejvíce pozornosti získává psychiatr profesor Pingitzer Hasana Zahiroviće. Stejně jako v případě Kafkovy Ameriky v režii Ondřeje Štefaňáka se i zde nápaditě pracuje s hercovým nečeským původem a přízvukem, kteréžto řešení má ostatně oporu i v Saroyanově knize. V křiklavě žlutém a vzorovaném obleku s kloboukem a žlutým motýlkem může na první pohled působit jako legrační klaun, ve skutečnosti ho ovšem Zahirović – opět v docela věcné poloze – ztvárňuje jako sice svérázného a nonkonformního, ale neokázale moudrého chlápka, který pod zdánlivě potrhlou maskou skrývá hlavně silný smysl pro empatii a lidskost.
A to vlastně trochu platí i pro celou inscenaci. Těch 75 minut plyne v poklidném tempu, na jevišti se popíjí káva, pomalu kouří jedna za druhou a celé to má jakousi příjemnou, lehce nostalgickou atmosféru. Je opravdu milé si čas od času zajít na takový feel-good počin, po kterém má člověk chuť vyběhnout do vinohradských ulic a sem tam někoho obejmout.

Divadlo D21, Praha – William Saroyan / Jiří Roth: Tracyho tygr. Překlad Jiří Josek, dramatizace Jiří Roth, režie Peter Chmela, dramaturgie Kristýna Tejmarová, Jiří Roth, hudba Zdeněk Dočekal, texty písní William Blake, výprava Agnieszka Pátá-Oldak. Premiéra 28. února 2025 (psáno z uvedení 1. března).

Odkaz na původní zdroj

Více o představení Tracyho tygr