Benešův kostlivec ve skříni. Nová inscenace otevírá otázku, zda se bránit agresorovi
Jana Machalická : Lidovky.cz, 14. 04. 2023
Prvorepublikový ministr Benešovy vlády Nečas (Ondřej Pavelka) sedí ve fotelu a čte si Respekt. Pochvalně pokyvuje hlavou a pak zamumlá – stejně je to frajer, ten Zelenskyj. A jde se zavřít do skříně, aby z ní pak vystupoval jako příslovečný kostlivec. Tak začíná nová inscenace D21 Benešův posel, která mimo jiné otevírá i dnes živou otázku, zda se lze bránit agresorovi či co znamená pasivní odpor pro morálku národa.
Benešův posel je dílem režijně-dramaturgického tandemu z hradeckého Divadla Drak Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského. Text zábavně i provokativně rozvádí méně známou historickou událost z doby těsně předcházející mnichovské dohodě v září 1938. Tzv. pátý plán či Nečasova mise měl být poslední možností, jak zachránit republiku před Hitlerem.
Vzešel od prezidenta Beneše, který do Paříže vyslal ministra Jaromíra Nečase. Beneš v této tajné misi nabídl prostřednictvím Francie a Anglie Hitlerovi kompromis, který měl zabránit válce – Československo by dobrovolně odstoupilo část území společně s dvěma miliony československých Němců. Nečas byl loajální a přes osobní nesouhlas misi splnil, i když se nezdařila. Jeho pozdější osud byl krutý, zemřel předčasně po válce a sám v exilu, dcera a manželka skončily v koncentráku. Beneš až do konce svého života o Nečasově poslání mlčel a okolnosti mnichovského paktu zkresloval.
Ondřej Pavelka hraje postavu blízkého Benešova spolupracovníka, ale není zřetelně vysloveno, že jde o Nečase. Je jasné, že jde o muže prezidentem zrazeného, který dokáže nepříjemně připomínat všechna Benešova selhání, politickou neprozíravost i ješitnost. Po větší část inscenace doráží ze skříně i zazpívá písničku, větší prostor pro polemiku s bývalým šéfem pak má v závěru. Prezidenta nešetří, vmete mu do tváře, že selhal, protože středem jeho zájmu byl vždycky jen malý český člověk, stejný, jako je on sám.
Na jevišti se tyčí stěna z poliček a kovových šatních skříněk, která evokuje prostředí skladu s veteší nebo zašlé, ve tmě ponořené kanceláře, v poličkách jsou knihy, rádio, budík, skleničky a další haraburdí a podle potřeby se pokaždé najde místo pro další artefakt, ať už je to plakát s Masarykem, nebo další květináče s dekorativním a značně pichlavým keřem hlodášem, kterýžto porost je typický pro pobřeží Walesu, kde Nečas v úplné izolaci skončil. A esence z něj prý pomáhá na deprese.
Inscenace má formu snového, groteskního kabaretu, který ale k Benešovi přistupuje nemilosrdně realisticky. Nijak ho nešetří, spíš ho vykresluje jako ješitného snaživce bez masarykovského rozletu a statečnosti. Z Benešovy hlavy jako by se postupně vynořovaly historické peripetie a souputníci i protivníci. Časově se ocitáme po komunistickém puči v roce 1948, kdy zdecimovaný prezident pomalu dožívá.
Sedí u stolu, mžourá za brýlemi a usilovně si lepí modýlek eiffelovky. Dvě zdravotní sestry (Ivana Huspeková a Hana Mathauserová, které hrají i další role) mu vstříknou životabudič, aby se rozpomněl, a před diváky se začnou odvíjet klíčové body naší historie 20. století od vzniku Československa přes Mnichov až po rok 1948. A tady je trochu kámen úrazu, inscenace se tu a tam propadá do lehce edukativního pásma z moderních dějin.
Ale je tu výborná živá hudba Daniela Čámského, jež účinně podporuje kabaretní šmrnc, a pak i řada hravých režijních nápadů. Je sice pravda, že na to, aby divák ocenil nadsázku, s níž tvůrci přicházejí, musí být malinko poučený. Třeba když generál Štefánik mizí ze scény, aby se z Itálie vydal letadlem do Bratislavy, doprovází jeho odchod výmluvný zvuk, který připomíná padající kýbly a jiné kovové předměty.
Beneše hraje Petr Pochop jako zvláštního až komického ztroskotance, který si své prohry uvědomuje, ale nikdy by je nepřiznal. Působí jak úředník z berňáku ve výslužbě, otravně ulpívavý, akurátní. V uváleném županu, s malým knírkem, komickou pleší a sveřepým výrazem si trvá na svém. Přesný a výmluvný je závěr, kdy se znovu třesoucí rukou snaží slepit model Eiffelovy věže, jejíž části pořád nedrží a padají, ale on se nevzdává. A na adresu svého oponenta Nečase, který mu vytýká malost a selhání, procedí, že nikoliv, že on byl vždy přiměřený…
Více o představení Benešův posel
