Mikulka: Panna Orleánská (Divadlo D21)
Vladimír Mikulka : Nadivadlo, 01. 02. 2019
Po příjemném překvapení z rubínovské premiéry Thelmy a Selmy jsem se delší dobu chtěl podívat, jak si režisér Jiří Ondra vede v domovském D21, ale pořád to nějak nevycházelo. Až teď, s dva roky starou Pannou Orleánskou. Zážitek z toho byl zhruba tak střední, žádný průšvih, ale ani velké nadšení.
Obecně známý příběh Johanky z Arcu je sestaven z řady střípků pocházejících z nejrůznějších zdrojů, přičemž základem je soudní přelíčení, ve kterém Johanka s pevnou vírou ve své poslání vytrvale odráží otázky francouzského biskupa-soudce, zatímco perfidního zástupce anglické moci pomalost přelíčení soustavně rozčiluje (najevo to ovšem dává prostředky až ochotnicky názornými, což je jeden ze základních a opakujících se zádrhelů celé inscenace). Do soudu se prolínají výjevy z Johančiny cesty ze zapadlé vesnice až ke slavné korunovaci v Remeši. V roztrojené figuře se uplatní další dvě dámy: nejlépe se daří Kristýně Podzimkové (představuje „střední Johanku“), nejspíš i díky tomu, že na rozdíl od obou kolegyň hraje podstatně konkrétnější, dramatické situace – přičemž jí viditelně sedí, když může jinak spíše pokorně heroickou postavu předvést s trochou ironického odstupu.
Představení má docela sugestivní náladu, do značné míry i zásluhou toho, že se tu hodně (a velmi dobře) zpívá a provozuje živá hudba. Z čistě hereckého hlediska byla ovšem nejpovedenější pasáží celého představení scéna téměř tradičně komediální: Johanka v ní s bezostyšnou „ženskou“ mazaností brnká na strunu mužské ješitnosti vojenského velitele, ze kterého chce vymámit koně a ozbrojený doprovod (tady si Podzimková dobře rozuměla s Lukášem Šolcem). Navíc je právě tento výjev odlehčeným pandánem k tomu, co tvoří osu celé inscenace. Johanka zde totiž není ani tak historická postava, spíš pevná a cílevědomá žena mezi dílem nechápavými a dílem nepřátelskými muži. (Vida, cosi z Thelmy a Selmy si tedy Ondra vyzkoušel už zde). V závěru je to předvedeno i ve výtvarné podobě, když si všechny tři protagonistky postupně svléknou mužský oděv a objeví se ve vyzývavých rudých šatech – což je zároveň vítězství i porážka, protože právě do „normální“ ženské role se mužští protivníci snažili Johanku zatlačit už od samého začátku.
Více o představení Panna Orleánská
