Od nás pro nás?
Jiří Koula : i-divadlo.cz, 20. 02. 2020
Koukám, že u nás má Král Ubu v Divadle D21 vesměs pozitivní ohlasy. Jo, částečně tomu rozumím a mohl bych se přidat ve stejném duchu. Tleskám režii Jakuba Šmída, který dokázal různými triky na malém jevišti vyvolat zdání mnohem většího prostoru. Drží se groteskní stylizace, ovšem tak, že je to stravitelné i pro mě, který tomuto žánru nijak zvlášť nefandím. Petr Pochop a Hana Mathauserová ústřední pár zobrazují správně nízce a odpudivě, Vojtěch Hrabák coby kapitán Obruba je akvizicí roku (už se těším, až ho uvidím ve Zločinu a trestu), Lukáš Šolc v roli cara mě opět donutil si trochu poopravit ne zcela pozitivní první dojem, který na mě před lety udělal (a jehož se od té doby snažím zbavit, sice není fér, že jej s sebou stále táhnu, ale to je holt život), jen o Liboru Stachovi raději pomlčím (holt na něj v tomto případě zbyla role otloukánka). Představení šlape, stále je na co se dívat, prostě paráda.
Pravdou ale je, že tohle nejsou primární důvody, proč do divadla chodím. Tím je otázka proč. Proč dnes hrát Krále Ubu? A tady už se s těmi nadšenými reakcemi neshodnu. Začněme drobnou rekapitulací. Podle databáze Divadelního ústavu (a též naší) se tato hra Alfreda Jarryho před rokem 2013 inscenovala na profesionální scéně naposledy v roce 2003. A poté? 8. března 2013 skládá Miloš Zeman prezidentský slib. 7. dubna 2016 uvádí Národní divadlo moravskoslezské inscenaci Král Ubu Jana Friče, 24. února 2017 se přidává Husa na provázku s titulem Ubu králem! Svoboda! Vladimíra Morávka. 8. března 2018 Zeman skládá druhý prezidentský slib, načež následuje 9. února 2019 premiéra Krále Ubu Lucie Ferenzové v Plzni (a první po necelém měsíci uskutečněná repríza se stává zároveň derniérou) a konečně 26. března 2019 se veřejnosti představuje Král Ubu Jakuba Šmída v Divadle D21 ve chvíli, kdy už všechny dříve zmíněné inscenace mají po derniéře.
Ano, můj první problém s touto inscenací je, že zkrátka přišla příliš pozdě. Zeman už nám sedí na Hradě bez pár týdnů sedm let (dobře, v době premiéry šest) a vzhledem k tomu, co za tu dobu stihl předvést, není paralela s Jarryho postavou nijak objevná, navíc právě kvůli těm vlastnostem, jimž se Jarry vysmívá, byl Zeman dvakrát zvolen, nejde o žádné “nepěkné tajemství”, ale o jeho “nejcennější aktivum”.
Mým druhým problémem je aktualizace. J.anek píše, že Šmíd netlačí na pilu, chytře hledá paralely a pomrkává na diváka, Psychoklara se zase nachechtala, když jí došla paralela se současností. Asi jsme viděli jinou inscenaci, já bych spíš Šmídův (a možná i dramaturga Luďka Horkého, netuším, nakolik významný měl vliv) přístup nazval “sice pozdě, zato natvrdo”, úpravy sloužící tomu, aby to, kdo je Ubu, došlo opravdu ale opravdu každému, mě svou návodností ve výsledku spíše iritovaly.
A třetí (už poslední, slibuju) problém mám řekněme s prostředím a osobnostmi, kvůli stručnosti si vypůjčím slovník “protistrany”. Frič a Ferenzová jsou pražští kavárníci, ale připišme jim body za to, že své inscenace udělali v regionech, to je aspoň nějaké gesto (navíc Frič celkovým pojetím inscenace následoval svůj dlouhodobý program divadla jako provokace). Morávek je profláklý havloid a Provázek dlouhodobě baštou liberální demokracie, jeho inscenace byla v době, kdy krystalizovali kandidáti na další prezidentské období, jasným vyjádřením (či spíše znovupotvrzením) názoru (koho a proč ne), teoreticky měla aspoň nějaký potenciál i díky věhlasu této scény.
No a pak tu máme Divadlo D21, doupě pravdoláskařů, které má své publikum, ale přiznejme si, že v povědomí širší veřejnosti zrovna pevně zapsáno není. Udělat v něm inscenaci, která rekapituluje, proč je Zeman zlo, pro diváky, kteří to cítí stejně… Vážně, k čemu je to dobré? Snad tu je ve hře humor jako štít, když jsou aktuálně liberálové “dole”, jak jsem o tom psal v minulém blogu k Válce s mloky. Není to ale kontraproduktivní?
Totiž, Král Ubu přišel v době, kdy už ve studiu Švandova divadla hráli Kauzu pražské kavárny a Trolly mezi námi a v NoDu zkoušeli Všechno, co v nás zkurvili komunisti. Tyto inscenace tematizují rozpolcenost společnosti a odtrženost a pocit nadřazenosti “kulturních elit”, tak či onak poukazují na to, že stavění se do pozice morálního arbitra a strážce pravých hodnot není tak docela upřímné a hlavně problém neřeší, nýbrž přiživuje. A na toto pole vyslalo Divadlo D21 Krále Ubu, buldozer držící svůj směr bez ohledu na cokoliv.
Přiznávám, to mi nakonec (po opadnutí okouzlení z toho, že jde o povedené divadlo) přijde vlastně především smutné, to budiž pointa i závěr, jdu obrátit své myšlenky k něčemu veselejšímu.
Více o představení Král Ubu
