Čarodějův učeň aneb tragický příběh o odvěké člověčí volbě mezi dvěma cestami…či ´who is who´?!

Richard Koníček : www-kulturaok-eu.cz, 08. 11. 2019

První premiéra divadelní sezóny D21, orámované tématem letošní divadelní sezóny 2019/2020 ´Kam až smíme?´ byla inscenace Čarodějův učeň v režii Petera Chmely. Mnohým z nás název naznačil, že jde o mnoha formami zpracovaný příběh, který napsal Otfried Preußler. V divadle D21 pojali příběh jako vyprávění o cestě hlavního hrdiny – Krabata, který se jako mladičký ubožáček stane netušeným, později nadějným Čarodějovým učněm. Když však vše pochopí, ocitá se na životní křižovatce dvou cest. Jedna vede k neomezené moci, vykoupené temnou silou zla, druhá je prostá, chudá, ale poctivá a naplněná láskou a běžným lidským životem…

Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ John Stuart Mill

Příběh o rozhodování mezi zlem a dobrem

Vyprávění o čarodějově učni je metafora rozhodování každého člověka na počátku dospělosti. Každého to potká jinak. Každý volí v jiné době a situaci, ale každý z nás to prožil. A člověk jako takový to bude prožívat věčně.
Pohodlí a moc vykoupená zlem, úskoky, falší a podvody, či trmácení obyčejně, všedně, s čistým štítem, svobodnou láskou a nečerným svědomím…

Autor předlohy Otfried Preußler (1923 – 2013), německý spisovatel dětské literatury, pocházel ze Sudet, z Liberce a postihl ho osud všech Němců žijících v 1. pol. minulého století. Válka a nacismus. I on tedy stál na podobné křižovatce. V příběhu zpracoval dávnou lužickosrbskou legendu, jež ale prapůvodně vznikla už ve staré Indii. A pro svou nadčasovost a trvalou aktuálnost se v nejrůznějších obměnách objevuje v řadě podob a lokací.
Jak k premiéře uvedl režisér Peter Chmela, byli pro něj kromě samotné předlohy hlavním inspiračním zdrojem lidé, s nimiž na inscenaci spolupracoval: „Preußler příběh zpracoval tak, že člověk k jeho pochopení nepotřebuje žádné sekundární prameny. Ale postřehy mých spolutvůrců jsou pro mě nesmírně důležité,“ řekl Peter Chmela.

Čarodějův učeň Otfrieda Preußlera

Původní název knihy je Krabat. Německy psaná kniha je klasifikována jako román pro děti a poprvé vyšla v roce 1971 v Německu. A od té doby se stala předlohou řady zpracování. U nás je asi nejznámější animovaný film režiséra Karla Zemana z roku 1977.
V roce 1982 vznikly muzikál a balet v Rakousku. V roce 2001 byla vytvořena počítačová hra. V Německu v roce 2007 vznikla opera. U nás naposledy příběh vyšel knižně v roce 2003 (překlad R. Charvát, Nakladatelství Argo). V říjnu 2008 přišla do kin i hraná verze (s Danielem Brühlem v roli Krabata). A v roce 2008 vydala německá metalová skupina ASP album Zaubererbruder -Der Krabat-Liederzyklus. A u nás, v sezoně 2012/2013 připravil balet ND představení v autorské režii SKUTR a choreografii Jana Kodeta. A zdaleka to není vše…

Lákavý věčný příběh

Příběh čtrnáctiletého chlapce Krabata je zasazen do 2. pol. 17. století do Lužice. Nouze a nutkavý sen Krabata dovedou do lidmi obávaného Černého mlýna. Krabat se zprvu stává pomocníkem v houfu 11 dalších chlapců a chlapů. Při těžké práci se s nimi spřátelí a po 3 měsících se začíná učit černou magii. Začíná ale i chápat, že ve mlýně není vše v ani pořádku, ani normální.
Zejména, když Nový rok o půlnoci vždy jeden z Čarodějových pomocníků zemře a nový pomocník se objevuje. Nejprve je zabit Krabatův přítel a ochránce Tonda, za rok další přítel Michal. Vše se opakuje dokola. Krabat pochopí, co je příčinou a od Čaroděje se učí pochytit magii. Do života mu ale vstoupí Dívka ze vsi a Krabat objeví i jinou cestu žití. Ocitá se na křižovatce a musí se rozhodnout, jakým směrem se bude jeho život dál ubírat.

Půl století od vydání to platí stále…

Od vydání knihy Čarodějův učeň uplynulo téměř 50 let. Nic to však nemění na její aktuálnosti. Peter Chmela to vysvětluje: „Je to vlastně pohádka – všichni moc dobře víme, že dobré pohádky nemají rády pouze děti, ale i dospělí. Ono totiž, dokud budeme mít hlad a budeme se chtít najíst, dokud nám bude záležet na našich bližních, dokud budeme mít smysl pro opravdové autority, dokud se budeme bát, ale budeme se snažit, aby strach naše životy neřídil, a dokud budeme bojovat o lásku v našich životech, dotud k nám bude Krabatův příběh promlouvat.“

Jak uhrát ve čtyřech protagonistech asi čtvrtstovku postav?

V divadle D21 žádný problém. Jsou na podobné ´údernické´ nasazení herců zvyklí. A protože Samuel Neduha hraje jen jednu postavu, Krabata, tak vlastně ve třech. Jak? No, mimo jiné zajímavým počinem, jímž ´se zabíjejí dvě mouchy jednou ranou´. Ač se hraje ve velkém sále, zájem je nad jeho kapacitu. A tak se 2 řady ocitly i na jevišti. A při vcházení jsme byli lákáni i na tato místa. Kdo vešel včas jako my, za www.www-kulturaok-eu.cz , mohl si vybrat, zda do hlediště či na jeviště. Kdo vešel mezi posledními, mohl už jen na jeviště. To byla ta první ´moucha´ – kapacitní.
Diváci na jevišti, jak se ukázalo záhy, tam ale nebyli jen na kukačku, ale také si zahráli. Tu hejno havranů (včetně máchání perutěmi a sborovým krákáním), tu partu chasníků ve mlýně, tu jiné menší ´štěky´. Neformální pojetí ale nikomu nevadilo a ve smutné a trpké hře dopřálo divákům na jevišti i v hledišti a snad i hercům samým, maličkou katarzi smíchu. Takže ta druhá ´moucha´ byla ´zabita´ rozverně, až vesele.

A k hercům samým?

Jak už řečeno, v titulní roli se objevil Samuel Neduha (j. h.). Věrní diváci divadla D21 a pozorní čtenáři www.www-kulturaok-eu.cz jej už dobře znají. Jen my jsme ho na tomto jevišti viděli a své dojmy na webu tlumočili asi v desítce rolí (viz https://www.www-kulturaok-eu.cz/divadlo/ a viz vyhledavač Samuel Neduha). Čas, kdy Samuel Neduha působil mimo prkna divadla D21, využil hostováním v Národním divadle či Divadle Na zábradlí a rolemi ve filmech a TV projektech. A přesto, že exceloval už v divadle D21, odchovanec místní herecké zkušenostní školy se na tato prkna vrátil zralejší, mužnější, suverénnější, a také i o krapánek starší. A pro svou roli byl vybrán přesně.

Tři další protagonisté se mohli také přetrhnout.

Ale stačilo pár oděvních rekvizit z fundusu, dva praktikábly obratně přesunované a dynamický pohyb všech a nebylo pochyb ´who is who´.
Hana Mathauserová si s gustem střihla zákeřného donašeče, co vlezprdelkuje Čarodějovi, stejně jako nováčka, který vstupuje naivně do kolotoče, končícího smrtí, i Dívku ze vsi. Zde by neměly uniknout špílce na zrzky, jež pronáší s dlouhými, rozpuštěnými zrzavými vlasy…
Stela Chmelová exceluje především jako démonický Čaroděj – Mistr. Parádní kostým na téma gotic style zavádí lehce až do šarže SM a je vidět, že si tu pro ni spíš netradiční příležitost užívá. Jímavá, až dojímavá je naopak v roli dobrotivého a hloupého nemehla, jímž je ale jen v pudu sebezáchovy a ve skutečnosti je chytřejší než jiní. Jeho dikce navozuje až soucitné pocity.
No, a nakonec další muž, exotický Hasan Zahirović. Uhraje opravdu poctivého chlapa, Tondu, jenž ví moc dobře, která bije, co ho čeká a jak to bude, ale nezištně pomáhá novicovi Krabatovi ve snaze uchránit ho průšvihu, intrikám i předčasnému zdecimování.

Prostě kámo, jaké by každý chtěl a potřeboval.

A jeho konec, byť režijně jemně symbolický je při pár gestech výmluvný až až.. A aby si to užil i jinak, představuje v další ze svých rolí magora, co nechápe nic a jen se baví a bojí a jeví v druhé části hry. Hasan Zahirović si umí ze sebe na jevišti dělat legraci a dokáže to tak, že stejně neztratí noblesu. A k tomu ten jeho veskrze příjemný přízvuk…

Odkaz na původní zdroj

Více o představení Čarodějův učeň