Čapkova Válka s mloky jako povedený kabaret

Petr Nagy : Literární noviny, 21. 01. 2019

Jednou z připomínek prosincového čapkovského výročí – 80 let uplynuvších od smrti Karla Čapka – se stala inscenace Válka s mloky, jež měla 27. listopadu 2018 premiéru v pražském Divadle D21.

Dramatizace slavného Čapkova románu z roku 1935, vycházejícího nejprve na pokračování v Lidových novinách, se ujal dramaturg David Košťák, který mu odvážně vtiskl formu kabaretu, a režie se chopil tamní umělecký šéf Jakub Šmíd.

Válka s mloky je dílem, které jednak stojí na pomezí alegorie, dystopie a sci-fi, jednak využívá množství dalších žánrů, jež mimo jiné prozrazují autorovu bohatou zkušenost s novinářským řemeslem. A podobně bohatý a pestrý je i program kabaretu, kterým diváky v Divadle D21 provází konferenciér(ka) neurčitého věku i pohlaví v přesvědčivém podání Kristýny Podzimkové a jehož jednotlivá čísla ve zkratce ilustrují sled událostí, na jejichž konci se lidstvo ocitá na prahu vlastní záhuby.

Tvůrci inscenace nijak neusilovali o převedení děje Čapkova románu na jeviště, nýbrž ztvárnili jeho tíživé téma a varovné poselství ryze po svém. V řadě samostatných vystoupení před publikem defilují jednotlivé postavy, z jejichž vyprávění a vzpomínek se postupně skládá zevrubná historie objevu nového živočišného druhu, jeho zotročení, postupné emancipace a proměny v hrozbu pro celou lidskou rasu. Forma kabaretu, na jejíž přesvědčivé realizaci má značný podíl autorka výpravy Lenka Odvárková i zdařilý výběr hudby, pak umožňuje pro tyto účely využít rozmanité škály vyjadřovacích prostředků – od pěveckých čísel přes komické výstupy až po dramatické monology.

I zbylá čtveřice herců podává velmi kvalitní výkony, ať už je řeč o představiteli Mloka, hostujícím Marku Zemanovi (studentu pražské konzervatoře známém ze seriálu Horákovi), nebo o členech souboru Haně Mathauserové (nadané výrazným komediálním talentem), Michalu Dudkovi a Petru Pochopovi (místy trochu příliš halasném), ztvárňujících zde vícero postav. Pojetí jednotlivých figur pak nahrává celkovému vyznění hry, kde převaha diváckých sympatií zůstává až do konce na straně mloků, a to i přes jejich prohlubující se „lidskost“ (nebo snad právě kvůli ní, neboť odráží naši vlastní rozpínavost a touhu po moci, vydávanou leckdy za spravedlivý nárok na životní prostor – viz nacisty zneužívaný pojem „lebensraum“). Zatímco jejich reprezentant budí většinou dojem roztomilého a dobrosrdečného až naivního tvora, mezi lidskými protagonisty narážíme opakovaně na projevy nadřazenosti, rasismu, ba i krutosti.

Stejně jako v případě inscenace Utrpení mladého Werthera, o níž jsem psal v Literárních novinách 4/2018, jsem tak nucen konstatovat, že tvůrci z Divadla D21 s úspěchem oživují literární klasiku a přibližují ji zvláště mladšímu divákovi, byť tentokrát s knižní předlohou nakládají poměrně volně. O tom, že sáhli po díle nejen důstojně připomínajícím čapkovské výročí, ale též dodnes živém a aktuálním, svědčí i fakt, že po Válce s mloky – tentokrát v podobě archivní rozhlasové adaptace – při této příležitosti sáhl i Český rozhlas 3 – Vltava. A že zinscenovat dobré kabaretní představení není samo sebou, to dokládají dosavadní ohlasy jiného čapkovského kabaretu, který v prosinci pod názvem Absolutno (odkazujícím k románu Továrna na absolutno) uvedlo pro změnu Dejvické divadlo.

Odkaz na původní zdroj


Více o představení Válka s mloky