Hra na pohádku
Petra Zachatá : Divadelní noviny, 19. 11. 2018
Podobně jako Ivan Matejka v Anně Frankové se i zde herci převtělují do více postav, tedy kromě představitele prince Bajaji Matouše Zaha. Využívají k tomu náznakové rekvizity, části kostýmů či dokonce loutky – plstěná koruna a pláštík znázorní krále, přilba a meč zlého rytíře, moudrého mluvícího koně drobná dřevěná loutka. Toto herecké „přepínání“ mezi postavami inscenaci propůjčuje jistou antiiluzivnost, která ale dle výsledků rozborového semináře předškolní děti vůbec nemátla. Režisér Jakub Šmíd umí ze zvolené formy vytěžit komiku, například když dovoluje králi uvidět svou dceru až tehdy, když mu její představitelka Kristýna Podzimková nasadí korunu. Antiiluzivnost inscenace podtrhuje také jednoduchá, ale funkční výprava Lenky Odvárkové. Tvoří ji několik dřevěných tyčí, které herci přeskupují podle místa děje či zobrazené situace – když Bajaja bojuje o princeznu, ocitá se se svým sokem v ringu, ve scéně s mluvící rajkou tyče zase modelují klec. V určité okamžiky se herci navíc mění v interprety písní, které navozují něžnou, pohádkovou atmosféru. I nejmenší diváci tak najednou mají možnost spatřit za známým příběhem o Bajajovi ještě další svět: tvůrci jim v náznacích předvedou, jak se dělá divadlo. Nejde jen o to vylíčit pohádku, ale také o hru samotnou a radost z ní. V tomto aspektu byla inscenace divadla D21 velmi inspirativní, ačkoliv herecké výkony místy postrádaly potřebnou energii. Mám dojem, že se na nich podepsala právě snaha o zcizování: kvůli neustálým skokům z role do role neměli herci možnost dohrát některé situace. Proměna namyšlené, egoistické princezny v moudrou, milující a nesobeckou bytost například probíhala jaksi nedůsledně, rozmlženě a definitivně k ní došlo až příliš pozdě: ve chvíli, kdy se jednooký prosťáček Bajaja proměnil v prince. Přesvědčivěji s ohledem na morální poselství pohádky by přitom vyznělo, kdyby rozmazlená dívka pocítila záblesk milostného citu už k Bajajovi. Ostatně princezna je v dramatizaci Luďka Horkého tou nejdůležitější postavou, neboť prodělá jistý vývoj, na rozdíl od Bajaji, jenž je již od začátku čestný, odvážný a pokorný, ačkoliv si musí svou výpravu u otce nejprve vyvzdorovat. Vlastně je trochu škoda, že se spíš než svým vlastním rozumem řídí pouze radami mluvícího koně – jako titulní hrdina je tak až příliš pasívní.
Více o představení Bajaja
