Bakchantky aneb jaké to je (bude?) na přelomu světů a civilizací, který nastane (nastal?)
Richard Koníček : http://www.www-kulturaok-eu.cz/, 02. 04. 2017
Eurípidés akční (i dnes!)
Když jsme byli divadlem D21 zváni na další z premiér, na hru Bakchnatky, skoro jsme si skepticky říkali, že po fenomenálním Macbethovi, o němž podrobně referujeme na jiném místě – to nejde už trumfnout. To byl vrchol a už není možné vypálit další srovnatelnou pecku o pár týdnů později.
Pohled z kdysi do zanedlouho (ne-li dnes)
Eurípidovy Bakchantky pro D21 přepsala domácí režisérka a dramaturgyně, Lucie Ferenzová. Trochu přimíchala další Euripidovy hry a celé to okořenila (doslova) citacemi trefných a nekompromisně aktuálních básní a písní Eurípidovy doby. Na takto utkanou síť či konstrukci pak Jiří Ondra, režisér představení, též domácí, navěšel ohňostroj gagů a nápadů, jež nejsou vůbec samoúčelné, nýbrž plně funkční a spoluvytvářejí atmosféru a svíravý pocit.
Premiéra hry Bakchantky se odehrála v pátek 17. 3. 2017. A vtáhla nás – ať už bychom chtěli či ne – do víru prastarých magických rituálů, poňoukaných zlomyslným i vizionářským bohem vína, tance a nevázanosti Bakcha (ve skvělém ztvárnění Michalem Dudkem). Živel, svědomí, nezastavitelná idea, svůdná vize, kult, nový (?) řád, to vše v jednom je tenhle kontroverzní starořecký bůh.
Bůh zatracovaný vlastně i samotnými oficiálními bohy, natož pak demokraticky volenými představiteli řádu a zřízení té doby. Státníka, inteligentního, mazaného, sebevědomého, ale také lstivého, závistivého, pokryteckého a hlavně nebezpečného, povýšeného, majícího plnou hu…, no, plná ústa, frází, v Bakchnatkách vystřihl s bravurou a mnohočetností podání opět vynikající Petr Pochop.
A divák vtažen do děje, obrazně a místy i doslova, zírá, neboť tohle přece už zná, to přece není žádný starověk, toje – až bože (a nejen Bakchu!) – to už je realita – dne.
O hercích? Není co dodat.
O protagonistech, co táhnou představení jak drožkářské kobyly bryčku plnou děje a myšlenek, už byla řeč. O Bakchnatkách ne. Ale bacha! Kdo by čekal (a vzrušeně se těšil) na lascivní plejádu podbízejících se poodhalených dívčích těl, má smůlu. Bakchnatky jsou tři. A dvě z nich – jsou chlap. Opravdu ženskou svůdností tu září jen jediná žena přestavení – Kristýna Podzimková. Strhující podívanou nám nabídne závěrečný dvojdialog Podzimkové s Pochopem. Je totiž veden při strhující kreaci Kristýny Podzimkové. Jde až do dřeně ženství, sexuality a vrcholí přesvědčivou závěrečnou extází.
Dialog mezi zvědavým a dychtícím mužem a zběsilou, zvířecími pudy ovládanou, ženou, je – lapidárně a s nadsázkou – ´ona o voze, on o koze´. Až je z toho tragédie. A antická.
Obě další Bakchnatky, pánové Hasan Zahirović a hostující Libor Novák, jsou ve svých kreacích nejen že výstižní, ale občas přímo rozkošní, i když většinou skoro anonymní. Jsou přece vlastně dav. A dav je anonymní. A to je určitě třeba si také dobře uvědomit…
Hodnocení: 100%
celý článek čtěte zde
Více o představení Bakchantky
