Jiří Ondra: Knoflíček aneb co z toho ty chlapy maj, že se honěj za míčem, do kterého si předtím sami kopli...?!
Richard Koníček : http://www.www-kulturaok-eu.cz, 31. 05. 2016
Jiří Ondra: Knoflíček aneb co z toho ty chlapy maj, že se honěj za míčem, do kterého si předtím sami kopli…?!
31.05.2016 10:46
Divadlo D21 – Praha
27. 5. 2016 – premiéra
„Fotbal by měl být jednou ze základních lidských potřeb“
Fridrich Mietzsche
Na www.www-kulturaok-eu.cz jsme fotbalem poměrně nedotčeni. To přiznáváme úvodem. Snad jen při velkých mistrovstvích Evropy a světa vnímáme fotbal víc, zejména pokud tam hraje i česká reprezentace. Ale na tuzemskou ligu narážíme, jen když dojde k nějakému velikému průšvihu. Tomu pak – díky médiím – uniknout nelze.
Je i pár jmen, jež nám z fotbalového světa něco říkají. A Ivo Knoflíček je a bylo mezi nimi i bez události, která není v našem divadelním světě běžná. A potkala nás večer, 27. 5. 2016, ve vinohradském divadle D21, kde měla premiéru hra o tomto špílmachrovi nazvaná – Knoflíček.
´Balon Prášil´ – řečený Ivo Knoflíček
Kdo neví, tak Ivo Knoflíček patří k legendám našeho fotbalu. Narodil se v roce 1962 v Kyjově. Byl jedním z našich nejlepších fotbalových útočníků, o němž se s lehkou nadsázkou říkalo, že jeho vedení míče nemá obdoby a balon má snad přilepený k noze.
Začal hrát v Šardicích (1970-1974) a jako žák hrál za Zbrojovku Brno (1974 – 1980). Pak se sezonu předváděl v Sigmě Olomouc, aby byl od roku 1981 spojen s pražskou Slávií, první ligou a reprezentací. Po povinné dvouleté přestávce v RH Cheb se vrátil do Slávie a záhy se stal nejlepším střelcem ligy (1985) a byl i víc než platným střelcem a reprezentantem.
Jeho další odluka od Slávie ale povinná nebyla. V roce 1988 – netuše, že ten rok by to ještě býval vydržel, vlivem špatných rádců – při zájezdu Slavie do NSR – emigroval do Anglie. Vidina kariéry v Premier League se ukázala jako bouda. Knoflíček měl rok a půl utrum. Až pak se dočkal průletů německou Bundesligou (FC St. Pauli, VfL Bochum a SK Vorwärts Steyr).
V roce 1994 se vrátil do Slavie Praha. Ale už ne nadlouho. Sáhl po něm Benešov, jemuž Knoflíček pomohl do ligy. A ani konec aktivní kariéry neměl tristní. Dozněl sice v tehdy druholigové Příbrami, ale i s ní se protlačil k postupu. Dodnes není na vejminku a mimo hřiště. Předává zkušenosti mladým adeptům – jak jinak než – Slavie. A že se od něj mají co naučit…
A jinak?
Ivo Knoflíček je samorost a nesporná osobnost. Má charizma a je to do jisté míry pořád ogar ze vsi. I nářečí slyšíte v jeho slovech a myšlení má přímočaré, jak to už na vsi bývá. Nezblbl (asi nedával zas tak moc hlaviček nebo má tvrdú palicu). Nedělá ze sebe nic víc, než je. Je to srandista, co se umí na sebe i svět dívat s nadhledem, čistou hlavou a chcete-li selským rozumem. Je rád, když je kolem veselo a stydí se, ač to tutlá, když se má klanět při děkovačce hry o něm. Prostě správnej chlap, kerej je takovej, jakej je, byl a bude. A to ho šlechtí.
Ale divadelní hra o fotbalistovi?
Proč ne? Divadelní hry nemusejí vznikat jen o nerozhodných Hamletech, hrdinech, blbcích, zloduších, ale klidně i o lidech, o nichž si představení neumíme na první pohled ani představit. Jiří Ondra, režisér a autor her pro jeho ´rodné´ divadlo D21, se do toho pustil. A dobře udělal. Ono totiž u dobré divadelní hry nejde o obor hlavního hrdiny, ani o poslání, ale o příběh. Pořádně hutný příběh, který stojí za zaznamenání, protože ho napsal (už dávno před Ondrou) vlastně sám život. A to je pak hra pravdivá. Ve hře Knoflíček se totiž vlastně nedozvíme víc, než bylo řečeno v životopisném úvodu tohoto textu, ale (!!!!!) jde o to jak…
Neobyčejný příběh obyčejného kluka z vesnice
Kluků z vesnic, co se stali něčím, bylo víc. Ale nezůstali v jádru dál kluky ze vsi. I s klukovinami, i se smyslem pro klukovskou čest i se smyslem pro klukovské myšlení žití vůbec. Hra Jiřího Ondry není legendarizováním nějakého úspěšného outsidera, který se – jak se praví mimo jiné i v podtitulu hry – „prokopal za železnou oponu a stal žijící fotbalovou legendou“. Ne, hra je autentická, ne patetická. A je to navíc pořádná sranda. Tak nějak vše v nadsázce. Mírně zkarikováno, ale v přátelském slova smyslu. Jinak to říci nejde.
Občas se chechtáte se slzou pochopení – hlavně k jeho okolí – sem tam s ťafkou zamyšlení – nad jeho dobovou naivitou a lehkomyslností. Tím je ta hra fortelná a parádní.
Tragikomická fotbalová balada v dresech a krojích
Tak to označují v D21. A taky, že jo. Už fakt, že příběh provázejí lidové kroje dvou půvabných protagonistek. Stela Chmelová (na foto vlevo nahoře) představuje převážně nepříliš záviděníhodný obraz Knoflíčkovy manželky…
Kristýna Podzimková (na foto 3x) přitom perfektně navíc hraje i na cimbál. Je to neoddiskutovatelný fakt (žádný playback, jen šílené úsilí Kristýny a Michala Horsáka, který ji učil, cimbál jí půjčil a připravil i náležitě folklórní hudební doprovod). Kristýna tu pak představuje tak nějak a především – zdravý rozum, V četných svých rolích glosuje i celou hru.
Zejména božským a v několika variantách opakovaným konstatováním, jež jsme si dovolili odcitovat v titulku i my: „Nechápu, co z toho ty chlapy maj, že se honěj za míčem, do kterého si předtím sami kopli…“.
No, napadlo vás tohle někdy při pohledu na fotbal? Nás tedy ne. Ale je to přece odzbrojující logika. A vlastně fakt. Ano, chlapi, co hrají fotbal, jsou pořád kluky, co si hrají. Ale také tím baví miliardy lidí po celé planetě. Na to se také nesmí zapomínat a ani to není k zahození…
Že prý se Michal Dudek a Ivo Knoflíček znali…
Tak tato informace není podstatná a nemá ani onu příslovečnou (Svitáčkovu) “cenu zlata”. Michal Dudek je prostě při přestavení Ivo Knoflíček a Ivo Knoflíček v 1. řadě jako divák to při premiéře viděl. A nevypískal Dudka ze hřiště. Nedal mu žlutou ani červenou kartu. Naopak zjevně se bavil a tleskal a pak se i skromně rděl při děkovačce, kam byl mezi herce vtažen.
Dokonce byl s herci i při vzniku hry v kontaktu. Ba co víc, v představení se díky tomu objeví i ze záznamu autentický videorozhovor, kde odpovídá na otázky, včetně té, jak se staví k tomu, že o něm D21 dělá divadlo.
A co Knoflíčka šlechtí nejvíc, ale také ho to charakterizuje, že si přál, aby se v inscenaci bez skrupulí zmínily i události, které nejsou tak moc známé.
Parťákem Dudka je hostující Jiří Panzer. Zaškatulkovaný jako typ ze seriálu Ulice, anebo pro divadlo D21, coby skvělý Vaněk v Havlově Audienci. Tady ovšem řádí jako černá ruka. (ne ta Maradonova, i když i o té je v přestavení také řeč, a to ve chvíli, kdy sestoupí na jeviště sám fotbalový bůh a my se dočkáme kolektivní fotbalové pseudomše).
Pro Panzera je dobré, když může – jako herec – předvést, že není herec jedné role. Což platí i pro ´Uličnici´ – Kristýnu Podzimkovou. Ale o té už jsme to zjistili dřív i v jiných představeních D21.
Jo, a ještě k té folklórní muzice
Nevíme, nakolik šlo vždy o původní lidové popěvky, mimochodem v podání Chmelové s houslemi a Podzimkové za cimbálem, dokonalé pěvecky i muzikantsky. Ustál by to i Pavlica. Pokud jde ale vskutku o původní lidové texty, pak je vidět, že všechno na světě už tu bylo a komentovaly to i lidové písně. Protože, ať už se s Knoflíčkem dělo, co se dělo, lidovky to zvládly podbarvit a ještě trefně komentovat. A jestli snad šlo sem tam o parafráze či transformace, pak to rozhodně nebylo poznat. Což si zaslouží potlesk.
Závěr sezony končil aplausem
Tedy ne, že by jiná přestavení v D21 aplausem nekončila. Rozhodně ne. Ale po Knoflíčkovi to byl aplaus opravdu uvolněný, tak jako i celé přestavení. Bylo to prostě – i inscenačně (nápadité kulisy, triky a symboly, přesně k věci, ač výpravu dělala žena, Jana Hauskrechtová) – vymazlené přestavení.
Takový katarze po tom neveselém navršení her k zamýšlení v rámci celosezonního tématu dramaturgie D21: „Bez střechy a bez zákona“, věnovaného outsiderům. A to Ivo Knoflíček v životě ani ve hře o něm vlastně ani nebyl a není dodnes. Ještě, že se toho nechopili před Jiřím Ondrou borci v Hollywoodu. Tam mají rádi tenhle jejich americký sen, kdy se z nuly na dně stane prezident a zachrání minimálně planetu. To bychom pak ovšem zírali. Tak zaplať pánbů – ten fotbalový samozřejmě – že Knoflíček je náš a hra Ondrova.
Více o představení Knoflíček
