ZÁLOHA NA PIVO, ZÁLOHA STÁTU

Čeština je bohatá mimo jiné na slova, která se tváří nenápadně, ale při bližším ohledání se ukáže, že unesou celý svět. „Záloha“ je jedním z nich. Slovo, které běžně potkáváme na faktuře, ve smlouvě nebo v IT, a přesto dokáže bez mrknutí oka přeskočit „z hospody rovnou na bojiště“. Zálohujeme lahve, kelímky na pivo nebo kafe, zálohujeme data… A pak je tu význam, který vzbuzuje respekt, ale taky spoustu otázek: záloha jako lidé. Záložníci. Rezerva. Ti, kteří stojí stranou, ale jsou připraveni vystoupit. Vojenská záloha v sobě nese zvláštní napětí – nejsou to profesionální vojáci v kasárnách, ale ani civilisté, kteří by se mohli tvářit, že se jich žádná válka netýká. (Tedy alespoň do určité chvíle…) Jsou někde mezi. Právě proto vznikl pojem aktivní zálohy: záloha má přece čekat. Aktivní má jednat. Dohromady to zní jako „pohotovostní klid“ nebo „řízená improvizace“. oxymóron, který možná dává smysl až v kontextu dnešního světa. Aktivní, a přesto záloha. Připravení, a přesto ne nasazení. Lidé, kteří žijí svůj civilní život, ale zároveň vědomí, že v krajní situaci může přijít povolávací rozkaz. A to zejména kdykoliv! Z někdejšího civilisty se stává „pojistka státu“. Co když taková záloha přestane být abstraktní a získá konkrétní tváře, příběhy, rodiny, vztahy, zaměstnání… a taky samozřejmě důvody, proč se rozhodne přispět k obraně státu právě tímto způsobem. Sedět u piva a nadávat – jeden extrém, přihlásit se dobrovolně do služeb armády – možná ten druhý…? Na všemožné aspekty, okolnosti, pro i proti takového zásadního rozhodnutí se zaměřil tvůrčí a herecký tým kolem Lucie Ferenzové a Jiřího Ondry. A jejich autorská inscenace Aktivní zálohy má světovou premiéru už 16. dubna.