POE POLOLEŽÍCÍ

Je leden, tedy jsme podle plánů měli začít zkoušet novou věc. Jmenuje se to Pohřben zaživa a bude to taková divadelně – literární pocta Edgaru Allanu Poeovi. Režíruje Ewa Zembok, která u nás zkouší poprvé. Všichni jsou natěšení na první čtenou – když v tom – prásk! Covid u hlavního představitele, karanténa a další karanténa. První čtená zkouška se odkládá o tři dny, posléze o celý týden. 

Konečně čteme! Rozebíráme verše i prózu. Celé tři dny! Jucháme. Čtvrtý den někdo z nás spadne znovu do karantény. Přerušíme na pár dnů zkoušení a vyčkáváme. Pokračujeme v omezeném počtu, s výtvarnicí on–line, posléze už je v plánu i režisérka on–line. Přidávají se další nemocní, dramaturgyně a produkční… v podstatě střídají první polovinu tvůrčího týmu v izolaci. Zkoušíme on–line. U čtených zkoušek to ještě jde. Nezoufáme, baví nás to i tak, máme se rádi, máme rádi E. A. Poea a vyjdeme si navzájem vstříc. To je základ.

Je únor. Druhý únorový týden započal. Dnes je konečně zase regulérní zkouška „Poea“. Dokonce v prostoru. Bude se zkoušet a zkoumat, jestli to, co jsme si vymysleli u stolu a sdělovali prostřednictvím mikrofonu a přes čočky webkamer, bude fungovat taky na jevišti. Musí se též zkusit nějaké technické věci, především budoucí zvukové efekty a jejich provedení. Snad to bude fungovat. No, hlavně, že zkoušíme. Konečně zkoušíme! Doufejme. 

Držte nám palce, prosím! 

(kč)